čtvrtek 20. listopadu 2014

Proč platí holky víc u kadeřníka a co s tím mají do činění biologické hodiny

Když se tak zpětně podívám, co jsem doposud napsala, vlastně se trochu stydím, jaké totální hovadiny jsme my holky občas schopné řešit. Lakování nehtů a další úpravy kožních derivátů, jak tomu říká moje kamarádka bioložka, nesmyslné návody o tom co muži chtějí a jak s nimi opatrně zacházet, aby když už je nalákáme na všechny ty nesmysly, zase neutekli.
Pohybuju se mezi vzdělanýma holkama, mezi holkama s obrovským rozhledem a přece nás tyhle ptákoviny nemíjí.
Proč? Ten tlak na nás ženy je prostě obrovský. Nezapomenu na geniální scénku, kdy se jedna z mých kamarádek sbírala po hnusném rozchodu. Samozřejmě jsme dorazily jako podporující četa ve větším počtu, s ještě větším počtem lahví vína a papírových kapesníků. Poté co se trochu posilnila dostala se ta se zlomeným srdcem do bojovné nálady: "Snažíme se namlouvat si, že to tak není, ale všechny to víme! Když je ti víc než pětadvacet a nemáš ještě partnera se kterým se dá počítat, tak seš v prdeli. Povídám seš v prdeli, v prdeli. Při troše štěstí když ještě nějakýho najdeš, čeká tě umělý oplodnění, ohrožuješ děti vrozneýma vadama...". V tu chvíli se dala do usedavého pláče úplně jiná z kamarádek, která původně dorazila utěšovat: "Mě už je dvacet šest!"

Ze všech stran na vás tlačí články typu: "Otěhotněte nejpozději do 32 let, vzkazuje ženám gynekolog", jako by to byl problém jenom nás žen a šlo jen o to, zařídit si včas dárce spermatu, stejně jako nemáte zapomenout si včas koupit tramvajenku a zaplatit složenky. Neustále nám někdo (a dost často posměšně) připomíná naše biologické hodiny.

Když si povídám s naším tátou ve věku okolo padesátky, kolikrát mi říká: "Já mít dneska na krku dva vzdorovité puberťáky, tak na to prostě nemám sílu". Naše dospívání se ségrou bylo celkem normální. Já jsem soudila, že nejlepší způsob jak se vyhnout rodičovské kontrole je odstěhovat se do squatu. Na důkaz toho, že nikdy nebudu patřit do "normální" společnosti (a abych to raději pojistila) jsem se ozdobila několika tetováními. Ségra začala hrát divadlo, pohybovat se v intelektuálské společnosti a taky pořádně pařit od rána do večera a zase do rána. Náročné hádky byly na denním pořádku.
Nebudu vás napínat, dopadlo to "dobře". Obě jsme se časem dostaly na univerzity, postavily se na vlastní nohy a naše vztahy s rodiči jsou upřímné a láskyplné.
Ale proč? Protože naši rodiče se nám opravdu věnovali. Rodičovství je bavilo a měli na něj dost síly. Ukázali nám Tatry i Národní divadlo, naučili nás vnímat kulturu, naučili nás vážit si přírody, vychovali z nás zodpovědné lidi. I když to bylo někdy náročnější, povídali si s náma o tom, co nás trápí, nad čím přemýšlíme.

Podobné články se tváří, jako by založení rodiny bylo jen záležitostí nás žen. Jako by to byl jenom náš problém. Jenže ke zplození dítěte jsou vždycky potřeba dva a otcovská role v ideálním případě nekončí oplodněním. Neustále slýchám argument, že zatímco my ženy jsme limitovány hrozivě se blížícím klimakteriem, muži mohou být v klidu, protože dítě mohou zplodit klidně i v sedmdesáti.
Je to blbost. Zplodit dítě v tomhle věku je podle mne pořádné sobectví a nezodpovědnost. Dítě, kterému v dnešní době chcete zajistit relativně slušnou startovní pozici na pracovní trh je úvazek na minimálně 25 let. Samozřejmě, že je to obrovská zodpovědnost, kterou je lepší zvážit. Ale zároveň není ideální, to z důvodu nechuti zodpovídat za kohokoli jiného než za sebe (a někdy ani to ne) dlouze odkládat. Já osobně bych svým dětem přála tátu, který je bude učit jezdit na kole. Tlačit jednou rukou kočárek a druhou manžela na kolečkovém křesle nezní moc prakticky a pokud k tomu není člověk osudem donucen, považuju za lepší se téhle variantě vyhnout. Jak si chcete všimnout, že vaše dítě experimentuje s tvrdými drogami, když budete mít dost starostí sami se sebou?
Proč nevycházejí články pro chlapy "Založte rodinu nejpozději do 32 let. Poserete se z toho, až vám v padesáti bude doma vyvádět puberťák?"

Samozřejmě máme každý právo, rozhodnout se děti nemít. Michaela Pixová napsala letos v létě článek, který reflektuje i sociální rozměr odkládání či odmítnutí rodičovství. Zkritizovala i článek Kirstie Allsopp v The Guardian, který nabádá ženy, aby odložily studium na univerzitě a pořídily si děti nejpozději do sedmadvaceti. Co takhle zařídit znovu zákaz vstupu žen na univerzity, osvobodit je od břemene vzdělání a umožnit jim mít děti v biologicky vhodném věku?
Fuj, nic takového naštěstí nehrozí. Jedná se o problém daleko širších souvislostí. Sociální zabezpečení rodiny, nedostačující podmínky, které by umožnily ženám zajistit rodinu a přitom neobětovat kariéru, rovné platy, to všechno nám pořád zoufale chybí.
Současný stav ještě doplňují ženské časopisy, které nám našeptávají, co všechno si ještě ze svého platu musíme pořídit, abychom ve své ženské roli úspěšně obstály.
Nevšimli jste si někdy toho paradoxu, že zatímco jsou platy žen stále nižší než platy mužů, dámské oblečení, boty, stříhání u kadeřníka (článek rádia Wave na tohle téma) to vše naopak stojí víc než pánská varianta? Proč něco takového tolerujeme? Proč takové sexistické chování obchodníků nebojkotujeme? Proč jsou ženy ochotné platit za tyhle produkty a služby obecně víc než muži? Neprofitují náhodou obchodníci mimo jiné na našem strachu že zůstaneme "na ocet"?

Cesta k rovnoprávnosti bude ještě hodně dlouhá, pokud je něco takového vůbec možné.
Prozatím nám aspoň tolerujte, když nás občas pod tlakem společnosti opouští zdravý rozum a věnujeme pozornost všem těm nesmyslům, o kterých píšu.


Žádné komentáře:

Okomentovat