Česko-polský přátelství a vítr ve vlasech

S Annou se známe z dob mých studií ve Vídni. Hodně jsme spolu chodily po rakouských horách. Je to jeden z těch lidí, se kterými se můžete potkat po letech a navážete v konverzaci tam, kde jste zrovna minule přestali. Na první pohled vypadá, že neumí do pěti počítat, ale má neuvěřitelnej oborovej záběr. Všude jezdí stopem, ale protože máme na náš plán relativně málo času, slibuje, že tentokrát přijede "on time".

Noc na Jizeře, fotka z našeho posledního česko-polského srazu 

V neděli v noci dokončuju studii do sborníku a jedinej z mých přátel, kdo touhle dobou taky pracuje, je Anna. Ve 3:08 mi píše:
"Well, I couldn't resist :) So, I can see such an option:
I can take a night bus from Warsaw to Katowice and arrive at 5:00 am.Then I can take a train (6:00) or a bus (6:40), and go to Wisła, and arrive at around 8:30 (It's not a big difference if I take a bus or a train)And then I need around 2 hours to go to the border. We could meet at Velký Stožek (there is a shelter there, where we can wait for each other)."

Všechny skvělý plány s Annou začínaj v noci. Když jsme se spolu poprvé vypravily do Raxu, plánování začalo asi tak v půl jedné a časně z rána už jsme seděly ve vlaku na Wien Meidling. Dnes se nemůžu dočkat noční cesty vlakem, toho až budu v Třinci hledat nějakej nonstopáč ve kterým přečkám dvě hodiny do ranního autobusu. Toho až nahodím batoh na záda a začnu stoupat sama do hor. Já beru flétničku, Anna ukulele. Půjdem spolu pár dní po hřebeni a pak se zas rozejdem, každá na svou stranu. Jsem si jistá, že si budem mít hodně co povídat a taky zpívat.

To jenom na mapách jsou ohrady a každá země svoji čáru mívá...